Muzeum vinohradnických staveb
V Muzeu vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici se mohou pochlubit i areálem vinohradnických staveb. Jednotlivé sklepy, lisovny a další budovy reprezentují čtyři různé vinařské lokality. V každé z nich hledali vinaři inspiraci jinde. Někde u německých a jinde zase třeba u slovenských kolegů.
Nahlédneme samozřejmě i dovnitř prostor, v nichž se víno vyrábí, skladuje a taky popíjí. Prohlédneme si například jeden velký lis na hrozny, různé sudy a také bečky. Zamíříme i do historie. Podle některých odborníků přinesli vinnou révu na Moravu už Římané, ale jistojistě můžeme tvrdit, že hrozny se tu pěstovaly a zpracovávaly v časech Velkomoravské říše.
Podívejte se na FOTOGALERII z místa reportáže...
Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy
Zámek 672
696 62 Strážnice
www.skanzen.nulk.cz
tel.: 518 306 611
info@nulk.cz

Co nebylo v reportáži
Do strážnického skanzenu se můžete vypravit třeba v každém roční období a pokaždé si připadáte jako byste tu byli poprvé. Nové stavby přibývají doslova jak houby po dešti a s nimi i jejich příběhy. Nás tentokrát zajímalo především pěstování vinné révy. Jak jsme se od našeho průvodce Martina Šimši dozvěděli, víno z ní vyráběné si v průběhu 15. a 16. století získalo značnou oblibu a proslulost, takže se vyváželo jak do Čech, tak do Rakouska.
Vinařství v té době patřilo k výnosnému podnikání a řídilo se tzv. Horenským právem. To byl významný právní dokument, který jednak zajišťoval pěstitelům vinné révy jejich právní postavení, to znamená vlastnictví vinohradů, možnost prodávat vinnou révu obchodníkům a také odkazovat vinice svým příbuzným, přátelům nebo přímo potomkům. Dále se v Horenském právu velice přísně upravoval způsob pěstování vinné révy, výroba vína, najímání pracovníků na vinicích, nádeníků, a dalo by se říci i platy, které se jim platily, protože to byly časté příčiny sporů. Zaměstnanců nebylo nikdy moc a tak, když si někdo chtěl svou práci zajistit rychle, tak je mohl přeplácet.
Dalším takovým významným okruhem byl pohyb na vinohradech. Ne každý se tam mohl volně pohybovat a po tzv. zaražení hory, což probíhalo většinou v průběhu konce srpna, se už do vinohradu vůbec nesmělo chodit. Hotař je velice přísně hlídal a v případě, že by zde někoho chytil jak krade hrozny nebo jinak škodí na vinohradech, tak ho mohl velice přísně pokutovat, případně ten dotyčný mohl být před Horenským právem odsouzen utětím ruky, prstu atd. Výjimkou byly těhotné ženy, kterým bylo povolené si vzít hrozen právě proto, že byly těhotné. Horenské právo z tohoto období je tak významným pramenem k poznání vinařské kultury a způsobu pěstování vinné révy na jihovýchodní Moravě.
„Oproti minulosti dnes přibylo odrůdových vín,“ říká Martin Šimša a pokračuje: „Nebo respektive každý vinař, který chce uspět, vyrábí především odrůdová vína a snaží se, aby to byla vína s přívlastkem, různé výběry atd. V minulosti se vyráběly především směsky, ať už z červených nebo bílých vín, které, dalo by se říct, lépe vyrovnávaly různé výkyvy chuti způsobené například neúrodou jedné odrůdy nebo různou kvalitou hroznů. Takže dříve to byly směsky, dneska to jsou především odrůdová vína co charakterizuje strážnickou vinařskou oblast."
No vida, co všechno se člověk o tomto lahodném a jiskřivém moku od správného průvodce nedozví. Bylo by toho ale ještě mnohem víc, co by se vešlo na další řádky. Jenže, co si budeme povídat. Není nad to, vidět vše na vlastní oči. Takže jako typ na správný výlet dobrý... Co říkáte?
Text: Olga Vavřenová





